Gestalt terapie je jedním z hlavních psychoterapeutických směrů, který se ustanovil zhruba ve čtyřicátých letech tohoto století a jehož založení je spojováno hlavně se jménem Fredericka a Laury Perlsových. V současné době bývá řazen mezi existenciální a humanistické směry. Gestalt terapie byla již ve svém vzniku směrem do značné míry integrativním, ke zdrojům její inspirace patří zejména psychoanalýza (W. Reich a K. Horneyová), gestalt psychologie, existenciální filosofie (M. Buber, P. Tillich) a další (bioenergetika, holismus, psychodrama, zen-buddhismus aj.)
Hlavní důraz v gestalt terapii se klade na osobní zkušenosti klienta, na přímý prožitek „tady a teď“ během terapeutického sezení. Základem terapie je stejně jako u jiných terapeutických směrů rozhovor a terapeutický vztah. Terapie je, po domluvě mezi klientem a terapeutem, také obohacována o tzv. „zážitkové experimenty“, jejichž prostřednictvím si klient snadněji uvědomí, co a jak dělá a prožívá a co by v dané chvíli udělat chtěl či potřeboval. Součástí je i integrace takovýchto nových zkušeností do současného života klienta. Důležité je propojení mezi rozumovým, emočním a tělovým aspektem člověka, které při různých psychických potížích může být narušeno.
Tématem terapie je jakékoli téma, které přinese klient. V GT se hodně věnujeme současnému životu, potížím a možnostem změny a zpravidla se cíleně nepátrá po příčinách v minulosti. Avšak stává se, že za současnými potížemi se odkryjí jejich kořeny v minulosti a pak se tématem může stát i minulost, dětství a důležité vztahy, které mohou být zdrojem dnes již nevyhovujících a nenaplňujících způsobů chování, myšlení a prožívání. Pozornost se také věnuje vztahu mezi klientem a terapeutem.
Cíle gestalt terapie
- Prohloubit schopnosti uvědomování sebe sama (svých myšlenek, pocitů, potřeb, tužeb, tělového prožívání, chování) Sebepoznání, objevování sebe sama a svých možností
- Poznat své potřeby a osvojit si dovednosti pro jejich naplnění bez zneužívání ostatních
- Schopnost dokončovat tzv. „neuzavřené gestalty“ či „nedokončené záležitosti“ z minulosti. Cílem je prožitkové uzavření minulosti a otevření se výzvám a bohatství přítomnosti, experimentování s novými způsoby chování, myšlení, prožívání a vztahování se, které vedou k větší spokojenosti v životě. Uzavření nedokončené záležitosti je možné naplněním určité v minulosti nenaplněné potřeby nebo smířením se s tím, že to není možné. To bývá spojeno s procesem truchlení.
- Schopnost žít v přítomném okamžiku
- Přijetí zodpovědnosti za svůj život a za svá rozhodování
- Přijetí sebe sama takového, jaký jsem, namísto toho, jaký bych měl být, včetně svých „odvrácených“ stránek
- Naučit se podporovat sám sebe v náročných situacích a také umět si říct o podporu v okolí tam, kde je to možné a kde se pro to člověk rozhodne
Toto jsou obecně formulované cíle psychoterapie; v konkrétním případě cíl terapie samozřejmě závisí zejména na tzv. „zakázce“ klienta a na domluvě, kterou spolu klient a terapeut uzavřou.